Únor 2007

Sranda

27. února 2007 v 22:51 | Sagisia a Suneis |  News, a denne poznatky života..
Ahojte.. tak toto je trosku od veci a urcene len tym, ktory si to vedia prelozit.. ale je to perfektne..:-D
..birdy, birdy in the sky, little poo-poo in my eye, I dont care, i donr cry, happy that cows cannot fly...
slovnik:
birdy - vtáčik, in - v, sky - obloha, little - malé, poo-poo -hov°°, my - moje, eye - oko, I don´t care - nevadí mi, I don´t cry - neplačem, happy - šťastný, cows - kravy, cannot - nemôžu, fly - lietať

Osvienčim v skratke

27. února 2007 v 22:28 | Sagisia a Suneis |  Koncentračné tábory
Vstup
Nacisti vybudovali najväčší a najsmutnejšie známy koncentračný tábor v Osvienčime neďaleko Krakowa a nazvali ho Auschwitz.
V rokoch 1940-1945 v ňom zabili vyše milióna ľudí - veľkú väčšinu z obetí tvorili židia, ale boli medzi nimi aj Poliaci, Rómovia a ruskí zajatci.
V období od roku 1942 do leta 1944 privážali do Osvienčimu preplnené vlaky takmer denne obete z celej nacistami okupovanej Európy.
Príchod
Noví väzni prešli najprv cez stráž, ktorá určila, kto je schopný ísť na nútené práce. Väčšina schopná nebola a poslali ju rovno do plynových komôr.
Komplex plynových komôr sa postupne rozrastal. Na konci vojny ho tvorili štyri veľké budovy. V nich boli priestory, kde väzni odovzdávali svoje veci, ďalej samotné plynové komory a krematóriá.
Osobné veci väzňom skonfiškovali a poslali do Nemecka.
Noví väzni prešli najprv cez stráž, ktorá určila, kto je schopný ísť na nútené práce. Väčšina schopná nebola a poslali ju rovno do plynových komôr.
Nútené práce
Nacisti používali nútené práce ako spôsob "prevýchovy" politických oponentov už od roku 1933. Kým vznikol tábor v Osvienčime, väzni z koncentračných táborov už boli kľúčovou zložkou nemeckej pracovnej sily.
Tí, ktorí prežili prvé kolo výberu, sa dostali do tovární na výrobu zbraní, uhoľných baní, na poľnohospodárske družstvá alebo do chemických fabrík.
Túto fotografiu žien, čakajúcich na zaradenie k ťažkým prácam, urobil člen stráže SS.
Život v tábore
Životné podmienky v koncentračných táboroch boli mimoriadne kruté.
Niekoľko väzňov muselo spať na jednej posteli - čo bola vlastne len tvrdá doska.
V zime sa ľudia tisli k sebe, aby sa aspoň trochu zohriali vlastnými telami. V lete museli naopak znášať dusivú horúčavu.
Pracovné brigády
Osvienčim sa rýchlo rozširoval. V roku 1940 vznikol prvý tábor, Osvienčim I. prevažne ako trestná kolónia.
Nacisti využívali samotných väzňov ako pracovnú silu pri budovaní ďalších dvoch táborov.
Osvienčim II. slúžil hlavne ako "Tábor smrti", čo bola kľúčová súčasť plánu nacistov na vyhladenie všetkých Židov v Európe alebo "Konečné riešenie židovskej otázky."
Osvienčim III. bol táborom na nútené práce - väzni z tohto tábora paracovali najmä v gumárňach Buna
Pece
Nacisti experimentovali s viacerými spôsobmi masového vraždenia.
Napokon sa dohodli pre plyn Cyklon B, ktorý sa pôvodne používal na fumigáciu (vykurovanie dymom).
Obete sa zadusili plynom v špeciálnych komorách, ktoré vyzerali ako sprchy a potom ich mŕtvoly spálili v peciach, ktoré boli zhotovené osobitne na tento účel.
Do pecí ich privážali na vozíkoch, aby sa spaľovanie urýchlilo. V Osvienčime zahynulo viac ako milión Židov.
Osobné veci
V Osvienčime skoro nič nevyšlo nazmar.
Obetiam skonfiškovali osobné veci, ktoré efektívne roztriedili a zrecyklovali.
Mimoriadne cenné boli zlaté zuby.
Ľudské vlasy sa používali na vypchávanie matracov.
Okuliare, topánky, šaty, kufre a dokonca aj umelé končatiny boli zhromaždené v obrovskom množstve.

Deti
Deti, ktoré boli príliš malé na nútené práce, boli často zabité bezprostredne po príchode do Osvienčimu.
Sovietski vojaci, ktorí tábor oslobodili, v ňom našli a odfotografovali množstvo detí vo väzenských šatách.
Lekári pod vedením neslávne známeho Jozefa Mengeleho vykonávali na dvojčatách pseudovedecké experimenty.
Dostávali krvné transfúzie, záhadné injekcie či očné kvapky, ktoré spôsobovali dočasnú alebo trvalú slepotu. Niektoré vykastrovali a mnohé utrpenie neprežili.
Oslobodenie
Keď sa v januári 1945 do Osvienčimu dostala Sovietska armáda, našla tam len 7 tisíc väzňov.
Takmer 60 tisíc totiž Nacisti prinútili v mraze pochodovať na západ. Tí, ktorí spadli, alebo zaostali, boli zastrelení. Počas tohto pochodu smrti zahynulo 15 tisíc ľudí.
Jeden zo sovietskych vojakov povedal, že väzni boli "vychudnutí na kosť", mali vši a len tak-tak sa vládali udržať na nohách.
"Niektorí plakali, iní sa smiali," dodal. "Niektorí nás chceli pobozkať, ale nebolo nám to príjemné - nechceli sme sa nakaziť."
Súdny proces
Dvaja z veliteľov Osvienčimu boli v roku 1947 v Poľsku odsúdení a popravení. Ďalší bol v roku 1960 zadržaný v Hamburgu a o tri roky neskôr zomrel vo väzení.
Súdny proces, z ktorého je táto fotografia, trval od decembra 1963 do augusta 1965.
Výpovede obžalovaných, väčinou nízko postavených pomocníkov veliteľov tábora, a svedectvá tých, ktorí prežili, vykreslili podrobný a desivý obraz každodennej rutiny v Osvienčime a toho, ako dochádzalo ku genocíde.
Osvienčim dnes
Tábor Osvienčim-Brzezinka je dnes múzeom, ktoré spravuje poľské ministerstvo kultúry. Patrí tiež na zoznam svetového dedičstva UNESCO.
Za bránami bývalého koncentračného tábora žijú dnes ľudia tak, ako inde v Poľsku. Osvienčim je malé mesto a Brzezinka väčšia dedina v jeho blízkosti.
Múzeum sa snaží zachovať čo najviac vecí v tábore v pôvodnom stave - nechce, aby sa krematória, ktoré boli svedkami toľkej hrôzy, úplne rozpadli a chce zachovať kopy topánok a vlasov, ktoré tu zostali ako spomienka na tisíce obetí.

Zážitky z prvej svetovej vojny

27. února 2007 v 9:16 | Sagisia a Suneis |  skutočné zážitky a príbehy
Na prvú svetovú vojnu existuje veľa spomienok i množstvo literatúry opisujúcej hrôzy zákopovej vojny, ktorá mala viaceró podôb. Samotný život vojakov v zákopoch, ale aj moment útoku, keď ich bolo treba opustiť, prebehnúť zväčša niekoľko desiatok alebo sotvák kilometrov a zaútočiť na protivníka v jeho zákopoch. Spomeňme aspoň známy román Na západnom fronte nič nového od Ericha Maria Remarqa.(fakt dobrá kniha). Silu bezprostredného vojnového zážitku však majú vojnové zápisky a denníky písane priamo po bezprostrednom zážitku z bojov. Prinášame úryvky z takého denníka, ktorý si písal na fronte český vojak František Petržíla.
Konečne nastal osudný deň, 18, August, utorok (cisárové narodeniny). Posunuli sme sa vpravo a mali sme (náš pluk) nepriateľa napadnúť z pravého boka. Zavčas rána začali naše batérie páliť na Srbov bez zastavenia paľby a delá hučali a revali až uši zaliehali. Rozpútala sa bitka, akú som nikdy nezažil... Srbská artiléria odpovedala zrána slabo, ale pred obedom sa začal súdny deň v pravom zmysle slova. Konečne sme prišli k akémusi návršiu, ktoré bolo porastené kukuricou. Pripravovali smesa na šturm na blízke rady Srbov. Avšak vtom začala naša artiléria do nás tak páliť, že o malú chvíľu sme boli úplne dobití a rozprášení... Behali sme splašene sem a tam a nevedeli sme´, čo si máme počať, všade navôkol prasklai smrtonosné šrapnely, a nárek, krik a roachot, to všetko pôsobilo na nervi, až sme boli pološialení. V divom zhone sme bežavli z toho osudného miesta späť. Veľiteľ batérie, keď sa dozvedel o svojom omyle, že strieľal vlastne do nás, sám sa zastreli. Museli sme prebrodiť hlboký potok. Keď sme boli trochu v ústraní, sadol som si pod košatý strom stojac osamote a prezúval som sa, pretože som mal mokré ponožky. Trochu som si chcel odpočinúť. No tu zažali dopadať blízko mňa granáty. Lietali vo vzduchu nad hlavou a zabárali sa do zeme, aby s hromovým praskotom explodovali. Stále dopadali bližšie a bližšie. Chmatol som veci a utekal preč. Ohromná rana, ktorá sa za mnou ozvala, ma donútila, aby som sa obzrel a zamrazilo ma, pretože som videl, že práve na tom mieste, kde so bol, explodoval granát. Ešte som videl, ako šatstvo, ktoré som tam zabudol, lietalo vo vzduchu roztrhané na tisíce kúskov premiešaných s kusmi zeme. Bežal som, čo mi nohy stačili. Našiel som mnoho padlých a zohavených vojakov od granátov; mali odtrhnuté nohy alebo ruky, mnohí roztrhnutí na polovicu. Iný mal rozbitú hlavu na nepoznanie. Hrozné sa bolo pozerať. Nárek ranených ma predsa dojal, že som toho alebo onoho obviazal a doniesol na hilfsplac. Jeden chudák s odstrelenými nohami ma prosil, aby som sa nad ním zľutoval a zastrelil ho. Odniesol som aj nadporučíka s prestrelenou hruďou /od 91. pluku/ na hilfsplac. Bol v mdlobách...
(z knihy Zapomenuté hlasy)

Osvienčimský kat a jeho žena

26. února 2007 v 21:41 | Sagisia a Suneis |  skutočné zážitky a príbehy
Počas druhej svetovej vojny zavraždili nacisti milióny ľudí v táboroch, zriadených práve na tento účel. Najväčším táborom smrti bol práve Osvienčim na území Poľska, ktoré nemecko okupovalo od roku 1939. Jeho veľiteľom bol Rudolf Hoss. Žil vo vile táborového areálu spolu s manželkou a piatimi deťmi, pred ktorými úzkostlivo tajil čo je jeho prácou. po druhej svetovej vojne bol, ako iný nacistický zločinci, odsúdený na smrť. Francúzsky spisovateľ Robert Merle /merl/ napísal o tomto človeku román, z ktorého si môžete prečítať úrivok.
Otvoril som dvere do svojej pracovne a zostal som ohromený. Stála tam Elsa, vzpriamená a bledá, ľavou rukou sa opierala o stoličku, Automaticky som za sebou zavrel dvere a uhol pred jej pohľadom. Elsa povedala ,,Rudolf!" Obzrel som sa na ňu, jej pohľad bol strašný. Znovu som odvrátil hlavu. Chcel som sa obrátiť, odísť a so všetkým tu skoncovať. Ale zostal som stáť, ako pribitý, neschpný pohybu. Nedokázal som sa na ňu ani pozrieť. ,, Ty ich teda posielaš do plynu!" povedala ticho. ,,A ten neznesiteľný pach, to sú oni!" Otvoril som ústa, ale nemohol som prehovoriť. ,,Tie komíny!" pokračivala, ,,teraz už rozumiem." Hľadel som do zeme a povedal som: ,Pochopiteľne, mŕtvych pálime. V nemecku sa telá pálili odjakživa, to predsa vieš, je to otázka hygieny. Proti tomu nemôžeš nič mať. Najmä pri epidémiach.". Elsa vykríkla. ,,Luháš! Ty ich posielaš do plynu!" Ohromene som zdvihol hlavu: ,,Ja že luhám? Elsa ako sa opovažuješ?" pokračovala ako keby ma nepočula: ,,Mužo, ženy, deti.. nahých!" Vzpriamil som sa. ,, Neviem o čom hovoríš." Len s veľkým úsilím sa mi podarilo pohnúť. Obrátil som sa a zamieril som ku dverám. Práve v tom okamihu ma s neuveriteľnou rýchlosťou predbehla a oprela sa o dvere. ,,TY!.. povedala. ,,Ty".. Chvela sa po celo tele. Jej veľikánske iskrivé oči ma uprene pozorovali. Vykríkol som: ,, A ty si myslíš, že mne sa to páči??!" A v ton ma zaplavila vlna hanby. Zradil som ríšskeho vedúceho, prezradil som tajomstvo. ,, Je to teda pravda?" kričala Elsa ,,zabíjaš ich?". Bleskurýchle som ju chytil za rameno, položil som jej ruku na ústa a povedal: ,,Len nie tak nahlas Elsa, prosím ťa, nie tak nahlas!" Zažmurkala, vytrhla sa mi, odtiahol som ruku od jej úst, Elsa načúvala, chvíľu sme zostali bez hnutia, tichí a ako spojenci sme počúvali zvuky v dome. Povedala tichým, normálnym hlasom: ,,Pani Mulerová už zrejme odišla." ,,A slúška?" perie v suteréne a deti spia." Ešte chvíľu sme ticho počúvali. Potom sa obrátila, pozrela sa na mňa a akoby si naraz uvedomila, kto som, jej tvár znovu poznačila hrôza a zaterasila dvere.. Stálo ma veľa síl, aby som jej povedal: ,,Elsa, počúvaj ma, músíš ma pochopiť. To sú len tí práce neschopní. Pre všetkých nie je dosť jedla. Je to pre nich oveľa lepšie..." Jej tvrdý, nemilosrdný pohľad sa nezmenil. ,,Takže takto si si to vymyslel." povedala potichu.,,Ja predsa nie. Ja za to nemôžem. Je to rozkaz." Opovržlivo povedala. :,,Kto by dal takýto rozkaz?" ,,Ríšský vodca!" Úzkosťou sa mi zovrelo hrdlo: znova som ho zradil. ,,Ríšský vodca?" opakovala. ,,Ale prečo?" Pokrčil som plecami: ,,Ty to nemôžeš pochopyť.Také veci jednoduco nechápeš. Našimi úhlavnými nepriateľmi sú Židia. To vari vieš. To Židia rozpútali vojnu. Ak ich nezlikvidujeme teraz, tak oni sami neskôr vykynožia celý nemecký národ." ,,To je predsa nezmysel" ozvala sa s neslýchanou zaťatosťou. ,,Ako by nás mohli vykynožiť, keď vojnu vyhrávame my?" Díval som sa na ňu s ústi dokorán. O tom som nikdy nepremýšľal. Naozaj som nevedel, čo si mám myslieť.Odvrátil som hlavu a po chvíli som povedal: ,,Je to rozkaz."
(Robert Merle: Smrť je mojím remeslom)

Co je to Aura?...

14. února 2007 v 16:26 | Sagisia a Suneis |  Aura,videnie aury...

Čo je to Aura?

Aura je podle psychotroniky, léčitelství, teologie a okultních věd energetické pole okolo živých organismů. Tedy nejenom lidí, ale i zvířat a rostlin. Lidé zabývající se aurou popisují barvy, tvary a defekty aury. Auru se podle nich může naučit vidět poctivým trénováním téměř každý jedinec.
Aura se skládá z vrstev. Základní dělení je na nižší tělo, astrální tělo a vyšší tělo. Jsou systémy, které rozeznávají jen tyto tři vrstvy, jiné až sedmnáct. Vrstvy se liší frekvencí energie, která je tvoří. Nelze si je ale představovat jako slupky cibule, ale spíš jako matrjošky, které jsou plné a větší vždy zasahuje dál, než menší, která je do ní vnořená.
Aura je energetická struktura, kterou spoluvytvářejí vnitřní prána*, neboli energie Paramátmy* kterou využívá átmá*, a vnější prána přijímaná čakrami a je projevem životních aspektů v energetickém poli. Jsou zde přítomny veškeré emoce, myšlenky, představy, zkušenosti i záměry, které člověk má.
Základní vlastností energie v auře je pohyb. Pokud se energie nehýbe nebo je blokována, může se projevit jako bolest nebo nemoc fyzického těla, špatné mezilidské vztahy nebo negativní životní situace. Úkolem léčitele je pak tento pohyb obnovit.
*prána- dýchání, životní dech; kosmická energie
*átmán- vnitřní Já, Nadjá, poslední Pozorovatel, Svědek
*paramátmá- nejvyšší Já, nejvnitřnější podstata osobnosti totožná s brahma.

indigove deti

13. února 2007 v 16:01 | Sagisia a Suneis |  News, a denne poznatky života..
Tak tento článok ma veľmi zaujal, neviem co je na tom pravdy, ale posudte sami.
Na Zemi sa objavuje nová ľudská rasa, indigové deti
Indigové deti majú niekoľkonásobne silnejší imúnny systém, než priemerná ľudská bytosť.
Pozrite sa pozornejšie na svoje potomstvo. Výskumníci tvrdia, že až 95 % detí, narodených po roku 1994, sú deťmi indigovými. Toto fascinujúce prídavné meno je odvodené od farby aury okolo ich tiel.
Indigové deti majú niekoľkonásobne silnejší imúnny systém, než priemerná ľudská bytosť.
Pekné malé dievčatko, žijúce v srdci Latgaglie (Lotyšsko) rado rozpráva. Nonšalantne hovorí o nočných výletoch po vesmíre vo svojom astrálnom tele. Jej otec nás však rýchlo žiada: " Nevenujte pozornosť tomu, čo vraví; ona si veľmi rada vymýšľa ."
Otec nie je prekvapený tým, že dcéra pozná pojem "astrálny" už od piateho roku. Ale veľmi si svoje dieťa cení. On vždy počúvne jej radu, keď opravuje svoj starý traktor. "Neviem, ako to robí, ale zdá sa, že vždy hneď vie, čo so strojom nie je v poriadku," hovorí. A je tu aj iný prípad indigového dieťaťa - čo je jav, ktorý sa v poslednom čase veľmi rozmnožil.
Rok 2012 je pre indigové deti veľmi významný. Podľa predpovedí Mayov v tom roku dôjde k "veľkému prechodu", k zmene po tom, čo sa slnko a Zem ocitne na jednej priamke, ukazujúcej smerom k stredu galaxie. Táto pozícia údajne vyvolá zánik troj-rozmerného modelu sveta. Obyvatelia Zeme budú mať príležitosť žiť vo svete štvor-rozmernom. Ale tá ponuka sa bude týkať len tých, ktorí majú myseľ rozvinutú do potrebnej úrovne - indigových detí.
Pozrite sa pozornejšie na svoje potomstvo. Výskumníci tvrdia, že až 95 % detí, narodených po roku 1994, sú deťmi indigovými. Toto fascinujúce prídavné meno je odvodené od farby óry okolo ich tiel. Vnútorné telesné orgány týchto detí majú iné funkcie. A ich imúnny systém je niekoľkokrát silnejší, než u priemerného človeka. Tieto deti majú takisto inú DNA - mutovanú. Inými slovami, pokiaľ ide o DNA, milióny obyvateľov tejto planéty vôbec nie sú ľuďmi. Na javisko sa teraz pomaly ale isto šplhá rasa nových bytostí.
Ale aj vy pokojne môžete byť indigovým chlapcom alebo dievčaťom, pretože indigový jav objavili začiatkom 90-tych rokov. Nemyslite si však, že budete robiť zázraky alebo vidieť cez steny. To je v poriadku, pretože zázraky neposilňujú indigové moci. Ľudia s indigovým darom sú múdri zvláštnym, praktickým spôsobom. Môžu napríklad tvrdiť, že oni sami si vybrali svojich rodičov dávno predtým, než ich počali. Alebo môžu rodičov učiť jednoduchým biblickým pravdám - že by si, napríklad, nemali robiť starosti kvôli peniazom, pretože keď na ne prestanú myslieť, budú mať všetko potrebné. Deti tejto novej rasy majú túžbu siahať k duchovným výškam.
...Preto by sa mali vyvinúť a aplikovať úplne nové metódy výučby. Potreby tejto novej generácie nemožno ignorovať, inak budú tieto vzácne malé stvorenia trpieť mentálnou nevyrovnanosťou. Treba mať na mysli, že toto sú pionieri novej éry, preto potrebujú našu podporu. ...

Liečivý vpliv farieb na ľudský organizmus

12. února 2007 v 14:33 | Sagisia a Suneis |  News, a denne poznatky života..
Už z prechádziek v prírode vieme, ako blahodárne pôsobia farby na našu psychiku, telo a dušu.Na druej strane ich nedostatok spôsobuje ľudom zdravotné problémy.Farby sú vlastne elektromagnetické vlnenie.Frekvenciu ich vlnenia vnímame nielen zrakom, ale aj celým povrchom tela.Ich dostatok ovplivňuje zdravotný stav človeka, jednotlivých orgánov a preto pridávaním alebo uberaním množstva a farebnej energie môže korigovat kmitanie a energiu nemocného orgánu a tak ho vlastne lieči.Farby odzrkadlujú aj naše ego.Melancholickému typu patrí-modrá, Cholerikovi-červená, Sangvinikovi-žltá, Flegmatikovi-zelená.Ťažko ale jednoznačne zaradiť človeka do jednej skupiny, aj keď niektorá jeho vlastnosť môže byť dominantná a ostatné sa prelínajú.Podľa čínskeho učenia o Jingu a Jangu môžeme rozdeliť ľudí do dvoch skupín.Jing je tzv.ženský princíp predstavujúci-noc, tmu, mesiac, ženu, pasivitu, zem, dušu, vodu a tzv.studené farby-zelenú, modrú, fialovú.Jang je tzv. mužský princíp predstavujúci-svetlo, slnko, teplo, muža, oheň, a tzv.teplé farby-oranžovú, červenú žltú, bielu.

Priputanost

10. února 2007 v 12:53 | Sagisia a Suneis |  News, a denne poznatky života..
Připoutanost k našemu materiálnímu tělu.Věříte-li, že jste jen svým tělem, budete celý život trpět. Vrásky, ztráta vlasů, slábnutí zraku a všechny ostatní tělesné změny ve vás vyvolají pocit utrpení v přímé závislosti na vaší připoutanosti k neměnné představě, kterou o sobě máte.
Připoutanost k našemu materiálnímu tělu jako prostředku uspokojení vede k přehnanému zájmu o tělesný vzhled. Je to připoutanost k obalu, která vám brání v poznání, že vaše tělo je jen přechodnou materiální formou, v níž žijete. Jestliže se zabýváte převážně vnějším vzhledem, stěží si uvědomíte, že vaší podstatou je nehmotnost přebývající ve vašem těle.
Paramahansa Yogananda to vyjádřil takto:
Světci říkají, že se k svému tělu musíte chovat jako k přechodnému bydlišti. Nepoutejte se k němu a nenechte se jím omezovat. Uvědomte si nekonečnou moc světla, nesmrtelného vědomí duše, která je za touto mrtvolou vjemů. Líbí se mi výraz "tato mrtvola vjemů". To je vaše tělo, otrok fyzikálních zákonů, stále trpící bolestmi. Ale uvnitř, tam, kde jste oním nehmotným astrálním myšlením, tam jste čistí a zbavení překážek, které vládnou v materiálním světě. Připoutat se k vlastnímu tělu znamená připoutat se k utrpení a nechtít se jej zbavit.
Indiferentnost k vašemu tělu není nezájem o vaši materiální dokonalost. Naopak téměř vždycky vede k tomu, že lépe pečujete o materiální schránku, která obsahuje vaši duši. Já sám jsem zjistil, že o své tělo pečuji lépe od té doby, co jsem se přestal zajímat o svůj vzhled. Mohu se dnes dívat na své stárnoucí tělo, aniž mám pocit, že má existence, mé já chátrá. Jelikož nejsem připoután k tomuto tělu, nejsem znepokojen jeho nemocemi. Proto nemají potřebu se objevovat. Následkem této indiferentnosti mám stále méně potíží se svým tělem. Své tělo mám rád a vážím si jej, ale neztotožňuji se se svým materiálním já. Žiji ve světě, ale nejsem jím, jak říkal Kristus. Jsem ve svém těle, ale nejsem jím a to mi pomáhá být ve svém těle mnohem účinněji, než když jsem se s ním ztotožňoval.

Stav bdelosti

10. února 2007 v 12:45 | Sagisia a Suneis
STAV BDELOSTI
Především bychom se neměli snažit dělat několik věcí najednou, ale vždy bychom se měli věnovat s plnou pozorností jen jediné. Potřebujeme žít více v přítomném okamžiku, právě teď, a ne stále přemítat, co bychom mohli dělat jiného nebo co budeme dělat dál. Snažíme se nerozptylovat věcmi, zvuky a vůbec vším, co se děje kolem. Přicházející myšlenky a pocity prostě zaznamenáváme s klidnou a uvolněnou myslí a nesnažíme se je zadržovat. Díky tomu bude mysl méně bloudit, méně se znepokojovat, méně se zaplétat do plynoucích myšlenek a emocí, bude vůči nim odolnější. Takové prosté, nepřipoutané vědomí nám dává možnost lépe chápat, čím se právě zabýváme a co se odehrává kolem nás. Stejně jako zkušený kuchař umí připravit výživné a chutné jídlo z nemnoha základních potravin, i my můžeme v nejvyšší míře využívat toho, co už máme, a dělat vše podle svých nejlepších možností. Pak se nám již nestane, že bychom si život přespříliš komplikovali.
Meditace vsedě poskytuje pro pěstování bdělosti vynikající výchozí bod. Podle jedné z metod se máme jen posadit, uvolnit se, nic nedělat a obrátit pozornost dovnitř. Potom si jasněji uvědomíme, co se děje v naší mysli, jak povstává zmatek, odkud se berou chyby, které obvykle děláme. Řítíme se obvykle takovým tempem, že si nestačíme uvědomit, co je dobré, co je špatné anebo kde chybujeme. Stejně jako si filmový střihač přehrává film zpomaleně, políčko po políčku, aby našel chyby a opravil je, i my musíme v životě zpomalit, chceme-li v něm něco pozměnit nebo vylepšit. Pokud necháme všechno přicházet a odcházet ve svůj čas a pozorujeme tento proud, pak se i naše myšlenky přirozeně zpomalí. Své špatné myšlenky nezaháníme jako cenzor, dobrými se nenecháváme uchvátit ani u nich dlouho nesetrváváme. Jen pozorujeme a nereagujeme. Oprostíme-li se od tělesné činnosti a od sklonu reagovat na každý přicházející podnět, máme možnost pěstovat klidné vědomí, které nakonec prostoupí celým naším bytím. Později, až bude naše bdělost na vyšším stupni, budeme schopni zachovat klid a vyhnout se rozptýlení i v nejrušnějších a nejnepříjemnějších situacích. Všechna překotná a zmatená činnost, horko, hlučné nebo prašné prostředí, a dokonce ani lidé, kteří nás urážejí nebo nám nějak křivdí, se nás nebudou dotýkat. Tehdy už nás nic nevyvede z míry. Za jakýchkoli okolností budeme plni pohody a klidu. Bdělost nám dává uspokojení a potěšení ze života. Naše cesta by měla směřovat ke klidu mysli. Podobně jako velvyslanec reprezentující svoji zemi by měl i každý z nás cítit odpovědnost za to, co dělá, co říká a co si myslí. Máme-li dospět ke klidu, musíme na sobě pracovat. Vypěstujeme-li klid ve svém nitru, nebudeme ho už muset hledat ve vnějším světě a půjdeme příkladem druhým lidem. S myslí, která dozrála k dokonalému klidu, nebudeme reagovat negativně, ať se děje cokoli.
V tomto okamžiku nám to snad může připadat jako velmi obtížný úkol, ale měli bychom chápat, že na světě neexistuje nic, co nelze změnit. Protože mysl podmiňuje naše vnímání okolního světa, jsme schopni překonat veškeré strádání a dojít štěstí. S vědomím, že oba tyto stavy jsou subjektivní a pomíjivé, se učíme neutíkat před trápením ani nelpět na štěstí. Namísto toho pěstujeme vnitřní klid a vyrovnanost ležící mimo běžné pocity radosti a žalu.
Učíme se také svou myslí spočívat - ne v polovědomé otupělosti, ale ve stavu vědomí nepřipoutaného k jevům. Dobrý malíř vidí na obrazu každý detail i celkovou podobu malby. Nic mu neunikne. Naším cílem je nejen vidět vše jasně a přesně, ale být si vědomi i průzračnosti a nepevné povahy jevů a toho, co je za jejich vnější podobou.
Všechno, co vnímáme prostřednictvím smyslů, se skládá z nepatrných atomů a elementárních částic. Ty tvoří dohromady tvar, protože je však nelze oddělit od prostoru, v němž se jeví, není tento tvar ve skutečnosti pevný a celistvý. Všechno se vlastně nachází v procesu neustálé proměny; všechno lze kdykoli rozpustit, zničit nebo uspořádat jiným způsobem. Tento náhled na hmotný svět dokázalo i mnoho pokusů v oboru fyziky částic.
Bdělost nám také pomůže oprostit se od klamných myšlenek a hodnot, které přisuzujeme okolnímu světu. Zdá se, jako by věci kolem nás existovaly nezávisle; skutečnost je však taková, že si na tyto věci pouze promítáme určité tvary nebo hodnoty. Dokud naše mysl není dokonale očištěná, mohou nám naše projekce připadat velmi skutečné, jakoby neprostupné, protože i my sami na sebe tak nahlížíme. Například mezi našimi prožitky v bdělém stavu a ve snu není žádný podstatný rozdíl. Intenzita prožívaného strachu, vzrušení a dalších pocitů se takřka neliší. Když se však probudíme, uvědomíme si, že to byl jen sen a že prožitky ve snu nemají takový význam a dopad, jako by měly v bdělém stavu. Stejně tak platí, že čím více je mysl očištěna, tím lépe si uvědomujeme nereálnost všeho, co prožíváme ve svém každodenním životě. Právě proto se očištěné a dokonale rozvinuté mysli říká "probuzená" - je oproštěna od spánku nevědomosti a uvědomuje si nepevnou, průzračnou povahu všeho prožívání.
S bdělostí můžeme proměnit všechny své nezdravé stránky a stránky prospěšné přitom ani nezanedbávat, ani nemarnit. Pěstujeme-li bdělost, všechny situace se stávají snadnějšími, naše práce přináší lepší výsledky a všechny ostatní aspekty našeho života se obohacují a nabývají větší hodnoty.
Prosté a jasné vědomí zachovávané ve všech životních situacích a při všem, co prožíváme, nás osvobodí od citového zmatku, který působí mnoho strádání. A tak kdykoli v nás vyvstanou tendence vedoucí k činnostem, které nejsou prospěšné, snažíme se zpomalit, zklidnit a dělat věci jednu po druhé, důkladně a do konce. Právě to je plná bdělost.
Nemusíme být nábožensky založení, abychom si uvědomili, jak prospěšná bdělost je. Vede k růstu štěstí světského i duchovního. Ať už se věnujeme cvičením s použitím vizualizace nebo jen přecházíme ulici, plná bdělost nám může sloužit jako základ naší životní pohody. Můžeme ji pěstovat kdekoli a kdykoli - při práci, jídle, řízení auta nebo odpočinku na sluníčku.
Nerozebíráme tedy nějaký abstraktní filosofický pojem, ale něco, co se musí stát praktickou součástí našeho každodenního života. Není tedy správné domnívat se, že meditace a bdělost se v nějakém ohledu liší od naší současné činnosti, slov nebo myšlenek. Nesnažíme se tedy nalézt bdělost mimo své každodenní prožitky; cílem je spíše sjednotit ji se svou činností, ať už se právě zabýváme čímkoli.
Více pozornosti věnované potřebám a přáním druhých zmenší neshody a spory v práci, v rodině a v životě vůbec. Bdělost nám pomůže být pružnějšími a přizpůsobivějšími, mít více pochopení pro druhé a lépe chápat, jak se jich dotýkají naše slova a skutky. Dokážeme-li být méně neomalení a ukazovat světu svoji moudřejší a vlídnější tvář, podaří se nám uvést do souladu svoji činnost s činností druhých.
To však není snadný úkol. Přeměnit své egoistické, sobecké způsoby v péči o druhé a pozornost vůči nim vyžaduje mnoho úsilí. Máme-li s druhými dobře vycházet, musíme se naučit krotit mysl a neškodit jim vzteklým, potřeštěným nebo žárlivým chováním. I když se cítíme špatně, měli bychom se vždycky snažit jednat ohleduplně a nedopustit, aby naše obtíže trápily druhé.
Bezohledné a vzpurné chování často vychází z toho, že bez rozmyslu vyjadřujeme, co se v nás odehrává, a vlastně nevíme, co děláme. To neznamená, že bychom v sobě měli neustále potlačovat své pocity, protože tím bychom jen vyrobili jakýsi niterný odpadkový koš na všechny své negativní reakce. V takovém případě bychom se mohli naplnit jedem do té míry, že bychom ho začali prudce "zvracet" a nebyli bychom se pak schopni vyrovnat s následky. Aby se tento odpad nehromadil, snažíme se přistupovat ke svým myšlenkám a emocím s větší lehkostí - jako by byly průzračné, volně prostupné.
Nutkání a tlaky emocí se mohou dostávat na povrch, ale bdělost nám pomůže zachovávat klid a předcházet tomu, aby se jejich škodlivá stránka odrazila na našem chování. Prostě se zastavíme a uvědomíme si negativní povahu a možné následky emocí, jako jsou vztek nebo žárlivost, a díky tomu se jimi nenecháme strhnout. Máme-li sklon nacházet racionální ospravedlnění pro svoji negativitu a nepřátelství, můžeme si svoji chybu uvědomit a už ji nedělat.
Snad to vypadá velmi jednoduše; do cesty jsme si však postavili mnoho překážek, a tak je i takové prosté cvičení skutečně velmi obtížné. Ve dvacátém století jsme vyprodukovali mnoho strojů a vynalezli spoustu nové techniky, ale náš život se tím nezjednodušil - právě naopak. Všechno, co prožíváme, ať už se nám to líbí nebo ne, vychází z toho, co jsme sami vytvořili, včetně našeho uspěchaného, hyperaktivního způsobu života. Lékem na takové nedobré a příliš složité věci je vše zjednodušit. Jak na to však jít?

Iniciálky

6. února 2007 v 9:40 | Sagisia a Suneis |  News, a denne poznatky života..
INICIÁLKY VÁŠHO MENA A PRIEZVISKA
Jestvujú rozličné recepty, ako možno spoznať povahu človeka. Dá sa to určiť aj jednoduchým numerologickým výpočtom podľa iniciálok - začiatočných písmen Vášho rodného mena a priezviska. Ak máte iniciálky mena a priezviska rovnaké, uvedené vlastnosti sú u Vás dvojnásobne charakteristické.
Takže akí ste ? Vlastnosti, ktoré Vás vystihujú :

- A prezrádza silu a panovačnosť
- B schopnosť prežívať veľké city
- C sklony k hlbokým duševným zážitkom
- D pracovitosť, neustály vývoj
- E zručnosť, vitálnosť, schopnosť zmobilizovať svoje sily
- F citlivosť, schopnosť prispôsobiť sa
- G tajomnosť, záhadnosť
- H nedostatok systematickosti, avšak na druhej strane veľká ctižiadostivosť
- I túžba po láske, obchodnícke schopnosti
- J inteligencia, umelecké sklony
- K veľké inšpirácie a nervozita v úsilí o ich dosiahnutie
- L precitlivenosť, napätie
- M pracovitosť, úzkostlivosť
- N veľkú energia a tvorivé ambície
- O značná emotívnosť, tajné túžby
- P diskrétnosť avšak na druhej strane uzavretosť až osamelosť
- Q neistota, obavy o budúcnosť
- R ustavičné napätie, emocionálnosť
- S časté sklamania, depresie, nervozita
- T večné hľadanie, honba za ideálom
- U zábrany, stavy úzkosti, veľká intuícia
- V hľadanie psychickej rovnováhy
- W nestálosť; nesystematickosť
- X sexuálne problémy, citová nestálosť
- Z sklony k pesimizmu, materiálne ťažkosti, nespokojnosť

Veštecké praktiky

6. února 2007 v 9:37 | Sagisia a Suneis |  Veštenie
Veštenie je rozdeliteľné na:
- vnútorné - exaktická inšpirácia šamanského typu alebo videnie
- mechanické - s použitím pomôcok
Praktiky, ktoré súvisia s veštením možno rozdeliť podľa zamerania na tieto kategórie:
Veštenie z kariet
Technika je jednoduchá. Určité karty majú určitý význam. Na veštenie sa používajú obyčajné, ale častejšie zvláštne vyzerajúce tarotové karty.
Určitou indíciou ktorá môže i neveriaceho varovať je fakt, že tarot vlastne vynašiel zakladateľ moderného satanizmu a autor satanskej biblie Aleister Crowley
Veštenie z ruky
inak tiež chiromantia, je predpovedanie budúcnosti na základe výkladu čiar na ľudskej dlani. Podľa okultistov existujú štyri hlavné čiary - srdca, hlavy, osudu a života, a sústava siedmych planét - Merkúru, Apolla, Saturna, Jupitera, Venuše, Marsu a Mesiaca.
Nakoľko prvé astrologické názory sú spojené s veštením z ruky, predpokladá sa že chiromantia má pôvod pred 4 tisíc rokmi u babylonských kňazov.
Veštenie pomocou prútika, virgule
Slúži na hľadanie vody, geopatogénnych zón či minerálov. Z toho okultisti vyvodzujú argument, že ide o zvláštne schopnosti byť citliví na magnetické alebo iné žiarenie, ktoré je možné vedecky dokázať.
Za predpokladu, že v tomto majú pravdu, je zaujímavá jedna vec. Rovnakým spôsobom totiž nájdu i chorý orgán v ľudskom tele a príčinu choroby, zakopané poklady, stratené osoby, rozlíšia medzi živými a zomrelými osobami na skupinovej fotografii a dokážu odhaliť minulosť neznámeho človeka. Dokonca ku lokalizácii prameňa vody im stačí náčrtok pozemku. Tu už v žiadnom prípade nejde o prirodzené schopnosti - ide o veštenie.
Psychometria
Slovo doslovne znamená merať dušu, myseľ.
Je to druh jasnovidectva, ktorý určuje charakter človeka z predmetu ktorý daná osoba nosila alebo používala. Okultisti zaoberajúci sa psychometriou často ponúkajú svoje služby kriminalistom či antropológom
Na veštenie slúžia: prútiky v tvare písmena Y alebo V, rôzne pozohýbané drôty, kyvadlá, pružiny, časti odevov stratených osôb (pozri bod 5.).
Používanie kyvadla či prútika je známe už od staroveku. Čínsky cisár JŮ používal magický prút. Považuje sa za zakladateľa tejto metódy. Rovnako zaujímavou skutočnosťou je, že takmer každá čarodejnica z rozprávok disponuje ako základným nástrojom práve zázračným prútikom. Nedá mi, aby som na tomto mieste nevaroval pred takýmito experimentami, rovnako, ako pred využívaním služieb psychotronikov. Následky využitia takejto "pomoci" nedajú na nikoho dlho čakať...
Veštenie zo zrkadla
Veštec pomocou zrkadiel, kryštálovej gule, kryštálov, stojacej vody či plameňa sa snaží predvídať budúcnosť, diagnostikovať chorobu, odhaliť zločiny či nájsť skryté predmety (príklad : spomína sa veštecký pohár Jozefa Egyptského).
Pomocou týchto prostriedkov sa okultista dostáva do tranzu a otvára sa na pôsobenie démonov
Numerológia
Sa snaží pomocou numerických hodnôt mien a dátumov narodenia predpovedať ľudský osud a povahu. Počiatky sú v staroveku - ľudia verili, že bohovia dali človeku meno, charakterizujúce jeho povahu.
Iné druhy
Aritmancia (veštenie z čísel), čítanie kávovej usadeniny, veštenie z kociek, pečienky zvieraťa, ohňa (pyromancia), dymu (kapnomancia), mesiaca či slnka (selenomancia), popola (tefromancia), náhodne otvorenej Biblie či inej knihy (biblomancia), vykladanie snov, liatie olova. Kondíciogramy, biodiagnostika (aura), reflexné diagnostiky, jasnovidectvo, zjavenia, grafológia, irisdiagnostika (z očí).